Výsadba památného stromu

04.10.2015 15:00

Milí čtenáři,

ač nemám dar slova a nejsem spisovatel, dovolte mi podělit se s Vámi o to, jak jsem vnímal nedávné vysazení památného stromu. Snad vás to inspiruje nebo alespoň pobaví. Rovněž se podělím i o některé z mých myšlenkových pochodů a pocitů. Nejsem rodák ani starousedlík, ale pracuji zde a snažím se zapojit dle svých možností do života v obci.

Dne 4.10.2015 občané Jiren a okolí vysadili na rozcestí mezi Jirny, Šestajovicemi a Novými Jirny lípu srdčitou a to v místě, kde dosud stojí torzo známé staré lípy. Současně byl vedle ní položený velký žulový kámen.

Akce proběhla z iniciativy „Sdružení otevřených srdcí“. Partnerem byly Obecní úřad Jirny, ZŠ Jirny, SDH Jirny, a místní občanská sdružení. Do příprav se zapojil pan Nagy z jirenské zahradnictví a také pan Červenka, který z části dotoval pořízení kamene.

Záměrem bylo využít naladění občanů po sobotním Jirenském srdcebraní - koncertu skupiny „Javory“ a ještě něco učinit pro obec. Od javoru k lípě není z určitého pohledu tak daleko a navíc stará lípa v ulici Lipová dožívá. Lípa srdčitá je totiž považována za jeden ze symbolů naší státnosti a současně za národní strom. V mytologii je spojována se ženskou silou, láskou, plodností. Již samotný název stromu, tvar listů a místo zasazení ukazuje poselství této akce – otevírání lidských srdcí a propojování zdánlivě odděleného. Tendencí je spojovat se, ale lidská srdce jsou často tak hlubinně zraněná, že jejich úzdrava vyžaduje dlouhodobou práci na sobě a ještě něco navíc…

Jeden jirenský občan prozradil ze svého soukromí, že pod tou původní lípou (dnes dožívajícím torzem) políbil poprvé svou budoucí ženu. Zkrátka téma srdce se stále opakuje. Dovolte mi nyní několik úvah, které právě souvisí s tématem srdce, emocí, které se vztahují k životu v Jirnech, ale mohli by se týkat i jiných obcí.

Obvykle platí, že starousedlíci označují ty, kteří se přistěhovali na venkov jako „naplaveninu“. Tito lidé se jezdí domů jen vyspat, přes den sedí u počítačů a říkají tomu, že pracují /jak jsem také slyšel/. Mnohdy se svět lidí z „města“ a „venkova“ střetává i jinak. Vyslechl jsem příběh, kdy si člověk z města stěžoval na obecním úřadě, že mu vadí zápach z kravína. V tu chvíli mi naskočilo, vždyť se přistěhoval na venkov! Ať je to pravda či není, ať jsou okolnosti této historky jakékoliv, ukazuje to na různorodost lidské psychiky a vnímání světa a života. V medicínské praxi se setkávám i s názory, že je nutné pokácet některé stromy a keře, protože jsou zdrojem alergenů, a je přece „nutné chránit zdraví našich dětí“. Tak s tím „obecní úřade“ něco dělej! Zdá se mi, že některé individuální a společenské názory jsou pokřivené. Mívám velmi nepříjemný pocit, když přijíždím do Jiren a na místě orné půdy a krajiny vidím sklady. Ale došlo mi, že půda patřila asi někomu z Jiren či okolí a ten ji z nějakého důvodu prodal…

Byl jsem příjemné překvapený množstvím lidí, kteří v neděli na sázení stromu přišli. Staří, mladí, rodiny s dětmi, starousedlíci i ti, kteří nebydlí v Jirnech a okolí dlouho.

Jedna paní mi při té příležitosti říkala, že se do Jiren před několika lety přistěhovala, a že je ráda, že taková akce proběhla, a že by se ráda do života v Jirnech zapojila. Obdobné příběhy jsem vyslechl v ordinaci již několikrát. Vzájemná oddělenost, vnitřní izolace, ať jsou jakkoliv rozvinuté, jsou stavy psychiky, které mají dopad na fyzickou rovinu v podobě onemocnění srdce, cukrovky, autoimunitních nemocí…

A na druhé straně je touha po sbližování, sdílení, komunikaci. A kde se to učit, když to člověk v životě zapomněl? Další možností je, že ho to rodiče nenaučili, neboť to sami neuměli.

Tato akce byla podle mě příležitostí k otevření lidského srdce, k vzájemnému sbližování, stejně tak jako jiné kulturní akce, od plesů, přes koncerty, akce školy a jiných sdružení, průvody obcí... Slyšel jsem od jedné rodilé Jireňačky, že si lidé na různé kulturní akce kupovali lístky, i když na akci nešli, jen proto, aby podpořili kulturní život v obci. Bylo to pro mě novum v praxi, ale pocitově si říkám, no ano, vždyť tak by to mělo být.

Zasazení stromu předcházelo hudební vystoupením dětí ze ZUŠ Čelákovice, které s nimi nacvičila paní učitelka Šťastná. Viděl jsem malé děti a cítil s jakou radostí a nadšením zpívají. A v hlavě mi běželo, kolik času asi věnovaly ony i jejich paní učitelka nácviku. A v duchu jsem ocenil i paní učitelku, protože jsem dlouho nedoceňoval význam hudby pro vývoj a život člověka.

U mikrofonu se vystřídali tři lidé. Pan inženýr Martin Zuran ze „Sdružení otevřených srdcí“, paní ředitelka Kudrnová ze ZŠ v Jirnech a jirenská rodačka paní Helena Zelenková.

Propojování lidí a probouzení pocitů sounáležitosti a odpovědnosti bylo tématem pana inženýra, paní ředitelka jako místní vzpomněla, jak pro ni ten onen okraj Jiren byl místem, kam došla na okraj světa a jak si přeje, aby lípa všem sloužila… Snad se mi podařilo vystihnout, co si přála sdělit. Mimochodem, lavička u lípy je darem jirenské školy.

Při vystoupení paní Heleny jsem měl pocit poselství a také, že se zastavil čas. Mluvila mimo jiné o tom, že lidé jako sousedé o sobě nic neví, o obyčejném lidství, o tom, že se máme velmi dobře, že žijeme v nadbytku a přirovnala stromy k lidem. Toto přirovnání mě, přiznám se, překvapilo a poté mi to došlo, vždyť naši předkové věřili, že jsou ve stromech ukryté duše lidí nebo víly. Vzpomněl jsem si na Jiráskovu „Lucernu“. A také na jeden příběh z ordinace, kdy otec zasadil při narození dítěte strom a v případě nemoci dítěti byl vyroben z tohoto stromu homeopatický lék. Jsou prostě lidi, jejichž vnímání světa může být ostatním nepochopitelné a nesrozumitelné, protože neodpovídá racionálnímu vnímání světa. Je totiž spíše pocitové. A to je přece to, co já i dnešní společnost hlavně potřebujeme! Pocit a cit. Na druhou stranu tito lidé se obtížně v této společnosti prosazují. Nejsem si jistý, zda se chtějí nějak prosadit. Zdá se mi někdy, že potřebují spíše naši ochranu, asi jako příroda a vzácné stromy a květiny. Připomněl jsem si film Avatar, kdy moderní stroje tzv. civilizovaných lidí, jedou do posvátných lesů tzv. divochů. A co když já jako člověk se chovám podobně v lese, šlápnu na květinu, která kvete. Co já jen vím o komunikaci mezi člověkem a přírodou, co já cítím…? A co cítíš Ty, milý čtenáři, v přírodě mezi stromy, když šumí les a cítíš jemný vánek nebo, když jsi u zurčícího potoka?

Při celé akci i po ní jsem uvažoval o tom, jaká je historie různých stromů na které si vzpomínám, jaké příběhy a osudy jsou s těmito stromy spojené. I jaký bude osud této lípy, jak dlouho bude žít…?

Malí, velcí, staří, mladí hází lopatou hlínu do jámy a okolo stromu. Hasiči a děti nosí z cisterny vodu v konvích, zalévají a uhrabují hlínu…

Přeji lípě, aby ji všichni vzali za svou, zalévali ji, pečovali o ni i o lavičku.

A těším se, jak se tam někdy na lavičku posadím, uvnitřním se a třeba si vzpomenu, jak jsme s kolegy ještě několik minut před začátkem výsadby upravovali místo, aby akce vůbec mohla začít.

A vlastně se také těším, milí čtenáři, že se na tomto místě třeba jednou sejdeme.

MUDr. Libor Novák

 

Vysazení památného stromu

V neděli 4. října se pod záštitou obcí Jiren a Šestajovic vysazovala lípa na křižovatce jirenských ulic Lipová a k Lesu. Mladé lípě nebyla přidělěna zrovna jednoduchá role, už od svého zasazení má představovat památný strom, a tak ji nazbývá nic jiného než se ujmout, aby si něco mohla pamatovat. ...

Celý článek si můžete přečíst v desátém čísle Jirenského zpravodaje na straně 5.

 

 

Fotogalerie Výsadba památného stromu

1 | 2 | 3 >>