Osud v našich rukách…

24.01.2014 19:55

V polovině ledna se uskutečnila zajímavá přednáška MUDr. Vladimíra Vogeltanze s názvem Etikoterapie – uzdravování bez léků. Pořádalo ji jirenské Sdružení Otevřených Srdcí s cílem inspirovat posluchače k nekonvečnímu vnímání takových situací v lidském životě, které označujeme běžně jako nemoc. Přednáška v klánovické besedě byla do posledního místa obsazená a po celé dvě hodiny se posluchači nenudili. Kousek z této atmosféry přinášíme i Vám, kteří jste zde být nemohli.

 

Tak tedy, pane doktore, začněme tím zdánlivě nejjednodušším: Co je to etikoterapie?

Etikoterapie je preventivně léčebný systém založený na aktivitě samotného klienta, kterému nabízí uzdravení změnou vlastního nemocného postoje. Skrze rozhovor etikoterapeuta s pacientem jsou odhalovány osobnostní rysy pacienta a příčiny na úrovni psychiky, duše. Etikoterapeut mimo jiné nabízí vhled do životní situace nemocného. Pomůže rozšifrovat jeho životní příběh a ukáže zákonitosti plynoucí z konkrétního postoje k té či oné situaci na jeho zdraví.

To, že každá nemoc má souvislost s vnitřním stavem člověka, je prastará moudrost. Máte vysvětlení pro to, že v dnešní “moderní” době je tato skutečnost přehlížena?

Dnešní společnost je technicky vyspělá, ale eticky oslabená. Přetížené hlavy lidí zakryly "myšlení srdcem". Civilizace se ubírá směrem konzumního materialismu. Je závislá na zisku. Dnešní člověk, místo toho, aby si uvědomil, že mu bylo vše dáno a vyrovnal své má dáti - dal, chce hlavně brát. Když poté zákonitě onemocní, tak již brát musí (zejména pozornost, péči, léky, invalidní důchod apod.). Nemocný člověk bere. Zdravý je ten, kdo může dávat. Teprve když člověk obrátí tok energií od braní k dávání, je zdravý. Když přestane brát léky a pomoc okolí, získá zase moc nad sebou. Přestává být nemocný a je mocný.

Kdo podle vás je tím, komu etikoterapie může pomoci?

Etikoterapie je pro ty, kdo už přestali hledat příčiny svých obtíží ve hmotě a začali je hledat ve své duši. Není podstatná diagnóza, ale postoj člověka, který tu diagnózu má. Může pomoci jenom tomu, kdo pohodlné zvyky, které ho dovedly do nemoci, sám měnit chce. Stále je však mnoho těch, kdo si svou nemoc pěstují, a jen málo těch, kdo stojí o opravdové uzdravení a jsou ochotni svým vlastním přičiněním a vůlí pro své uzdravení něco udělat.

A co onemocnění, která jsou vrozená?

To už souvisí s tím, jaký filozofický názor na svět máte a zda vnímáte, že tu člověk má nějaký úkol, který svým vývojem na Zemi má uskutečnit. K tomu jsou mu dány podmínky, které mu to nejlépe umožňují. Záleží na tom, zda jste schopni připustit, že každé zrození na Zemi je veliký dar. V každém případě je to vždy veliká výzva pro rodiče a mnoho nemocných dětí zase udělá ze svých rodičů skutečně láskyplné bytosti.

Na přednášce se mi moc líbil váš rozbor jednotlivých slov používaných v dnešním zdravotnictví. Mohl byste se o něj prosím podělit i se čtenáři?

Jistě, ale odpověď bez celkového kontextu přednášky může být pro čtenáře zavádějící.

Tak například slovo lékař stojí na základu slova lék. Lékař má mocný lék. Léčitel má moc léčit. A záleží na tom, zda jsou léčící vedeni touhou pomoci nebo touhou po moci. Nemocný je ten, kdo nemá moc. Místo, kde největší moc má mocný lékař a nemocný už nemá moc žádnou - nemůže nic, je ne-moc-nice. Chtěl-li jsem se pokusit nemocným pomoci vrátit jejich moc nad životem, musel jsem odejít z nemocnice. Odpovědnost za náš život má lékař, léčitel nebo my sami?

 

Děkuji za rozhovor. Na dotazy odpovídal MUDr. Vladimír Vogeltanz, www.etikoterapie.com

Pro Jirenský zpravodaj rozhovor připravila Julie Stomeová