Den otevřených dveří - HOSPIC - zamyšlení Ing. Jany Brajerové

16.11.2013 20:30

Dětský hospic Malejovice – zamyšlení ing. Jany Brajerové

Milý čtenáři. Sama jsem matkou tří dětí a i přesto musím potvrdit, že dětský hospic je místo, kde vám spadnou růžové brýle. Nacházíš se zde tváří v tvář realitě, ze které nejde uhnout. Dovol mi na základě tohoto zážitku sdělit Ti svůj pocit.

Dětský hospic nás přivítal s otevřenou náručí. Konkrétně zakladatelé  Markéta a Jiří Královcovi, a také Zuzka z ubytovny v Motole a pan učitel, co hrál na klavír a další hudebníci a paní kuchařky a koček plná trampolína a oheň v krbu a především domácí atmosféra ve velké jídelně plná pohoštění a lidí. Viděli jsme nově zrekonstruovanou vesnickou školu se zázemím, včetně pokojů pro poskytování domácí péče rodinám s dětmi s onkologickým onemocněním. Zažili jsme bohoslužbu v místním kostele. Shlédli jsme dokumentární film o letním táboře v Malejovicích, ve kterém své pocity  a realitu v nemocnicích sdělují matky těchto dětí. Dozvěděli jsme se, že nemocné děti jsou velmi silné a postupně jim všechno dochází, i když doktoři i rodiče tají závažnost situace. Děti cítí blízkost smrti, ale samy také nemluví, aby neublížily rodičům. Celý nemocniční systém vytváří iluzi, že „pak“ (po léčení) bude vše v pořádku a rodina se vrátí do normálu. Realita ale ukazuje, že je třeba naučit se běžně žít i s touto nemocí a dětem vytvářet normální láskyplné rodinné prostředí hned v nemocnici - být spolu. Protože „pak“ už nemusí nastat. Některé děti a jejich rodiče mají společně strávený čas jen velmi omezený a potřebují být spolu, aby si stačili říci ty důležité věci života: že se mají navzájem rádi. Bohužel současný nemocniční systém neumožňuje rodiči být trvale v nemocnici u postele dítěte….

Ve světle reality dětí s onkologickým onemocněním mi ostatní „reality“ denního života (jako jsou zprávy v televizi, zábava, politika, technické možnosti…) připadají jako pouhé hry a povrchní svět, jako pouhá iluze.  Svět dětí s onkologickým onemocněním je přímočarý a opravdový. Stačí slyšet příběhy dětí, vidět film o nich a dotýká se mne síla těchto dětí a pravda, která je sice krutá, ale díky ní všichni zúčastnění získávají nadhled a soucítění.

Děti nám ukazují, že všechny běžné věci, které děláme, vlastně nejsou ani moc důležité, a to důležité si vůbec nestíháme říci. Právě to, že se máme rádi, že jsme schopni si navzájem s láskou k druhému dávat svůj čas, v tichu poslouchat druhého a jen být spolu a radovat se.

Najděte sílu a navštivte dětský hospic v Malejovicích a ptejte se, změní to váš pohled na svět.

J.B.